Námět a scénář: Martin Horský

Režie: Milan Cieslar

Producent: Happy Celluloid, s.r.o. a Kamil Kožíšek

Koproducenti: Česká Televize, Flamesite

Partner Filmu: OVB , Ford Charouz a Student Agency

Distributor: Blue Sky Film Distribution a.s.

Námět a scénář: Martin Horský

Režie: Milan Cieslar

Producent: Happy Celluloid, s.r.o.

Výkonný producent: Viktor Mayer

Hudba: Ondřej Brousek

Kamera: Marek Jícha

Hudba: TBC

Střih: Alois Fišárek

Architekt: Václav Novák

Kostýmní výtvarnice: Martina Fialová

Zvuk: Michal Deliopulos

Umělecký maskér: Tomáš Kuchta

Pomocný režisér: David Strangmüller

Fotograf: Jakub Skokan

Vedoucí výpravy: Petr Kantor

Distributor v ČR a SK: Blue Sky Film Distribution a.s.

Datum premiéry: 19. ledna 2012

Herci v hlavních rolích:

Aneta Krejčíková

Petr Nárožný

Simona Stašová

Eliška Balzerová

Ondřej Vetchý

Maciej Cymorek

Rudolf Hrušínský

a další

          Aneta Krejčíková

„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“

Antoine de Saint-Exupéry

Komedie Láska je láska je filmem ze života a o životě. V mozaice příběhů prožívají filmoví hrdinové své radosti i trable s láskou, která má mnoho podob a nevyhýbá se mladým ani starým. Každá generace si tu najde to své…

SYNOPSE

Osmnáctiletá Maruška, která žije po smrti maminky jen se svým dědečkem Vlastimilem, touží konečně potkat svého prince. Chce prožít romantickou lásku, jakou zatím zná jen z filmů. Svého vysněného prince skutečně potká. S Markem, který se jí ostýchavě dvoří, prožije krásné prázdniny a hlavně první milostné dobrodružství. Jenže jak už to bývá – s velkou láskou je často spojeno i zklamání a proč by se mělo vyhnout zrovna Marušce a Markovi?

Maruščin dědeček Vlastimil zjišťuje, že pravá láska nikdy neodkvete. Po dlouhých čtyřiceti letech se setká se svou první platonickou láskou ze střední školy. Oba se snaží užít si každou společnou chvilku, která jim ještě zbývá. Jsou jako dva mladí zamilovaní blázni. Je to láska s vůní marihuany. Vtipná a svérázná důchodkyně Libuška totiž na stará kolena propadla této léčivé bylině. A Vlastimilova znovu rozkvetlá láska s Libuškou je důkazem toho, že věk, stáří ani nemoc nejsou tomuto ušlechtilému citu žádnou překážkou...

Honza (Petr Vančura), dvacetiletý Maruščin soused a její nejlepší kamarád, je přistižen svou matkou Zdenou (Simona Stašová), jak se líbá v autě s mužem. Úspěšná manažerka Zdena se nehodlá smířit se synovou sexuální orientací a rozhodne se ho předělat na „normálního kluka“. To však přináší jen spoustu komických situací. A hlavně, zkuste předělat něco, co předělat nejde... Aspoň, že Honzův táta Karel (Ondřej Vetchý) má pro syna pochopení. Karel, bývalý ligový fotbalista, dnes už jen správce stadionu, žije vedle své dominantní manželky život ušlápnutého muže, který se jednou za čas, když je pod vlivem alkoholu, odhodlá k neúspěšné domácí vzpouře.

Inu, láska je láska....a tak se nakonec i Maruščina fenka Gejla „zamiluje“ do sousedovic pejska Tima. Dvěma pejskům vůbec nevadí, že je každý jiné rasy, vzhledu, barvy či postavy a že pocházejí z jinak společensky postavené rodiny… Mají se prostě rádi, a to i navzdory názoru svých páníčků...

Všichni hrdinové našeho příběhu se ocitnou v situacích, kdy prožívají euforii, v některých momentech však přestávají na lásku věřit. Cítí zklamání, smutek a zlost. Jako by zapomněli na hlas svého srdce, který jediný je správný, i když si všichni okolo myslí opak. Vždyť každá láska je především velmi křehká. Stačí jediné slovo, gesto či neochota porozumět a odpustit a ten silný, hřejivý cit, který má sílu vynést nás k oblakům, se rozplyne jako mlha … nad pramenem Vltavy. Naštěstí život připraví všem na cestě nejen překážky, ale i spoustu situací a příležitostí, jak s odvahou a humorem trable s láskou vyřešit a překonat... A právě o to se naši hrdinové snaží...

Všichni se někdy chovají jako slepí…

Úsměvný film Láska je láska má snahu zaujmout diváka originálním příběhem, který je okořeněn nadsázkou, jemným humorem i ironií. Ukazuje, že láska, která nás obklopuje na každém kroku, může mít různé podoby, a že všichni občas prožíváme chvíle, kdy se chováme jako slepí a zapomeneme poslouchat hlas svého srdce…

Stejně jako v životě nebudou ve filmu chybět jak úsměvné situace, tak i těžké životní zkoušky, nečekaná odhalení, absurdní rozhodnutí, překvapivé zvraty, láska, trápení i smíření…

Herecké obsazení:

Maruška (Aneta Krejčíková) je půvabná, mladá dívka, studentka hudební konzervatoře. Nejvíc času tráví se svým dědečkem a cvičeným psem Gejlou. Touží potkat hodného a krásného muže, nejlépe kudrnatého blonďáka, a prožít s ním opravdovou lásku, jakou zná z knížek a romantických filmů. Chce se jako ostatní dívky v jejím věku líbit, moderně se oblékat, odjet na dovolenou. Chce žít jako ostatní. Jenomže věci se dějí tak trochu jinak, než vypadají...

Vlastimil (Petr Nárožný), Maruščin dědeček je jediný člověk na světě, kterého Maruška má. Vnuččiny touhy chápe, ale přirozeně o ni má strach. Snaží se ji chránit, všude ji doprovázet, a to i do obchodu s luxusním prádlem, protože si nechce připustit, že Maruška je už dospěla. Ovšem děda sám prožívá i jiné radosti. Setká se totiž po letech se svojí dávnou láskou Libuškou.

Libuška (Eliška Balzerová), je platonickou láskou Vlastimila, to už z dob studií na gymnáziu. Mezi dávnými spolužáky to znovu zajiskří. Jenže Libuška svádí boj nejen s nemocí, ale také s policií, neboť jí hrozí trestní stíhání… je totiž nejstarší dealerkou marihuany v Čechach...

Marek (Maciej Cymorek) kudrnatý sympaťák s krásným hlasem se ani trochu nepodobá vysněnému idolu Marušky. Marek se Marušce nějaký čas uctivě dvoří, oba se do sebe bezhlavě zamilují a prožijí svoji „bezstarostnou jízdu“, romantickou dovolenou ve dvou. Ovšem návrat domů převrátí jejich životy naruby…
 

Honza (Petr Vančura) je Maruščin kamarád žijící v sousedním bytě. Právě prožívá vášnivý, ovšem „zakázaný“ vztah. A když všechno „praskne“, nastává pro Honzu peklo. Jeho ambiciózní matka se rozhodne, že to z „těchto“ vztahů vyléčí....

Zdena (Simona Stašová), matka Honzíka a úspěšná manažerka, vezme rázně synovu budoucnost do svých rukou. Pochopitelně proti jeho vůli... Sama však v manželství není spokojená a všechno zlé přehazuje na svého uťáplého manžela Karla.

Karel (Ondřej Vetchý) je bývalý fotbalista, dnes už jen správce hřiště. Kdysi býva opravdu dobrý. Dnes mu zbylo zapálení pro fotbal už jen s pivem v ruce u televize. Jeho žena ho neustále peskuje, kárá a obviňuje ze synovy orientace. Karel se však snaží syna chápat a podporovat, ať je jaký je... Je to přece jeho syn.

Pan Jehlička (Rudolf Hrušínský ml.) je Vlastimilův kolega z práce, tzv. PRDUCH

( pracující důchodce), který si vždy umí se vším poradit a všechno zařídit. A tak ochotně radí i Vlastimilovi. Kromě toho, že všechno zná a ví, neustále obdivuje a někdy i obletuje ženy - pokud možno ve věkové kategorii 20 - 70 let...

Herci se těší na své role

Díky proslulým hereckým osobnostem, které si ve filmu Láska je láska s chutí zahrají, má film velký potenciál zaujmout diváky všech věkových kategorií, a navázat tak na tradici kvalitních českých komedií se silným hereckým ansámblem. Pro zajímavost se sluší uvést, že role dědečka byla napsána přímo na tělo herci Petru Nárožnému. Herečka Eliška Balzerová strávila začátek léta poctivou přípravou na svou roli – a sice pravidelným pokuřováním marihuany. Sám režisér filmu Milan Cieslar potvrdil, že už dlouho nezažil, aby se herci tak moc těšili na natáčení komedie. Proč? Odpověď je jednoduchá: Mají co hrát!
 

Kdy a kde se točilo?

Točit se začalo v pátek 22.7. 2011 v Praze, a to scény v Národním muzeu, kdy se děda Vlastimil (Petr Nárožný) se svým kolegou panem Jehličkou (Rudolf Hrušínský) v rolích hlídačů expozic kochají pohledy do kypících ženských výstřihů. Pikantnější start natáčení si herečtí bardi nemohli přát! Točilo se téměř až do konce srpna, a to nejen v Praze, ale také v Sedleci-Prčici, na Šumavě, a dokonce v Londýně.

Rozhovor s režisérem Milanem Cieslarem:
 

Čím vás nejvíc oslovil scénář filmu?

Asi tím, jak se v něm citlivě míchá obyčejnost s ušlechtilostí, humor se smutkem, realita s nadsázkou, love story s českým šovinismem, a to vše dohromady.

Měl jste po přečtení scénáře hned jasno, koho z herců obsadíte? Které obsazení vám dalo nejvíc zabrat?
Měl jsem jasno v těch zásadních rolích, některé byly "šity" na míru - třeba Petru Nárožnému. Problém bylo obsazení hlavní hrdinky a jejího chlapce Marka, neboť jsem netušil, jak v naší nejmladší herecké generaci chybí osobité, výrazné typy. Když jsem teď dělal casting v Paříži na jiný film, přišlo téměř třicet mladých adeptek a musím říct, že přinejmenším pětadvacet z nich by si zasloužilo velkou roli. To se u nás bohužel nestává. Nicméně nakonec všechno dobře dopadlo. Našli jsme přesně to, co jsme hledali.

Jak dlouho probíhaly přípravné práce a jak dlouho se natáčelo?
Nejdelší byla scénáristická příprava filmu. Pracoval jsem spolu s Martinem Horským (scénárista) na textu skoro tři roky. Je to jeho první profesionální scénář. Ten dlouhý dialog a práce s ním na scénáři se vyplatila. Už dlouho jsem nezažil, že by se herci na scénář komedie tak těšili, jako je to tentokrát. Mají co hrát. Natáčelo se standardních šest týdnů včetně scén v Londýně.

Na co jste se nejvíc těšil a z čeho jste měl největší obavy?

Jako vždycky jsem se těšil na proces, kdy něco smysluplného vzniká. Je to jako když sedáte do rychlého auta poprvé, po dlouhé době, kdy jste to auto skládali, soustružili… Nebo když usednete na hřbet plnokrevného koně, kterého jste přivedli na svět. Vždycky je to adrenalin, spojený s obavami, strachem, že to auto či koně nezvládnete, že to bude jen a jen vaše chyba. Zároveň tušíte, že ten kůň má na to, aby zaběhl co nejlépe. A také byla skvělá spolupráce s herci a celým týmem kolem mě. Jsou to všechno lidi, s kterými mělo smysl zkazit si prázdniny prací...

Proč jste si vlastně pro svůj další film vybral - pro Vás poněkud nezvyklý - žánr lehké komedie?
Protože cítím, že to je téma a žánr, který jsem kdysi nakousl svým filmem Duše jako kaviár. Mělo také vzniknout pokračování s názvem Duše na talíři, které bohužel nikdy nevzniklo, ale začalo virtuálně žít na internetu, jako kdyby existovalo. Bylo tedy na čase přijít s něčím skutečným a možná přinést i větší dávku humoru, snad i potěšení. I když dobrá komedie by měla být vždycky o něčem a mít i vážnější polotóny!

Režisér Milan Cieslar (*1960)

• Absolvent filmové režie na FAMU

• Člen asociace českých režisérů

• Majitel produkční společnosti Happy Celluloid, s.r.o.

• S manželkou a dvěma dětmi žije v Praze

• Debutoval filmem Dynamit (1989), od té doby režíroval dalších 15 filmů

• Mezi nejvýznamnější filmy, které režíroval a jež vzbudily divácký ohlas, patří:

Pramen života (2000)

Duše jako kaviár (2003) *

Krev zmizelého (2004)

Lovec vodního ticha (2008, TV film)

Dešťová víla (2010)

Láska je láska (2012)

Režíroval také televizní film Ukradená spermie z úspěšného cyklu TV Nova Soukromé pasti

Je též režisérem úspěšného seriálu Znamení koně (ČT 1 2010)

* Film Duše jako kaviár byl 4. nejúspěšnějším filmem v kinech roku 2004. Snímek vyhrál cenu za nejlepší ženský herecký výkon pro Tatianu Vilhelmovou na MFF Troia – Portugalsko v r. 2005. Ve stejném roce byla za tuto roli Tatiana Vilhelmová také nominována na Českého lva.

Rozhovor se scenáristou Martinem Horským:
 

Jak dlouhá byla cesta od napsání první verze k jeho realizaci?

Zhruba dva a půl roku.

Musel jste dělat nějaké zásadní úpravy, které vás jako scénáristu "bolely"?

Těch bylo! Vlastně původní scénář má s tím současným společnou jen jeho hlavní hrdinku nevidomou dívku Marušku. Jinak je všechno jinak. Vše se kompletně změnilo - postavy, dějové linky atd.

Co je podle vás hlavní poselství příběhu?

Láska, která je možná v dnešní době určité klišé. V našem příběhu se díváme na první opravdovou lásku mezi mladými, na krizi lásky středního věku a na znovunalezení lásky ve stáří. Je to film, ve kterém si každá generace najde své. Láska zde bojuje s předsudky společnosti, handicapem i se sexuální orientací – a ne vždy úplně zvítězí, ale vyplatí se za ni bojovat...
 

Co byste tomuto filmu "popřál"?

Aby se lidem líbil. Protože je to film o lidech a pro lidi. A samozřejmě, aby se těch lidí přišlo podívat do kin co nejvíc. Mým tajným přáním je, aby se film dostal i za hranice ČR, protože si myslím, že má co říct i divákům v zahraničí.

Martin Horský * 1978

• Vystudoval PF ZČU a VOŠ (herecká)

• Žije v Plzni

• Účinkoval ve školních představeních Pidivadla (hry Vlak, Tartuffe, Oheň na hoře, Paví král, Rajská hudba

• Pracoval v reklamní agentuře

• Scénář celovečerního filmu Láska je Láska je jeho prvním scénářem, který se realizuje

• Koníčky: psaní, cestování, sport, film

• Zahrál si ve filmech a televizi:

Zvonokosy (francouzský TV film)

Miláček (francouzský TV film)

Bastilla (německý hraný dokumet)

Komisař Maigret (TV seriál)

Ordinace v růžové zahradě (TV NOVA)

Přešlapy (TV PRIMA)

Rozhovor s producentem filmu Kamilem Kožíškem

Vaše původní profese je IT specialista, vlastníte velkou firmu FG Forrest na tvorbu internetových portálů. Jak jste se dostal k producenství filmů?

To bylo v roce 1998, kdy jsme vyráběli multimediální CD pro děti s pohádkou pro děti – Dlouhý, Široký a Bystrozraký. S hudbou, mluveným slovem Borise Rösnera… A mě to tenkrát velmi nadchlo. V roce 2005 jsem se jako koproducent podílel na prvním filmu režiséra Martina Kotíka. Mimochodem byl to film Pánská jízda s Martinem Dejdarem a Josefem Abrhámem. Vzal jsem si na starost shánět peníze a pak se postarat o postprodukci. Společně s Martinem jsme pak dělali ještě další tři filmy.

Je to pro Vás těžké sehnat peníze na film? Jakou máte taktiku?

V současné době je to strašně těžké. Taktiku bych asi neměl prozrazovat. Prostě díky svému byznysu v IT mám spoustu kontaktů, které využívám. Oslovuji vždy klienty, u kterých předpokládám, že by je film mohl zaujmout. Musím přesně vědět, co chtějí, co potřebují, musí to zapadnout do jejich marketingové strategie, takže za nimi chodím s velmi konkrétní nabídkou.

Podle čeho si Vy sám vybíráte filmy?

Podle scénáře a čím jsem starší, tím víc jsou pro mě důležití i lidé, s kterými mám spolupracovat. S Milanem Cieslarem jsem se seznámili před dvěma lety při natáčení výpravné pohádky Dešťová víla, která se, myslím, dost povedla. A já o něm už dnes vím, že je to jeden z mála lidí v téhle branži, který umí držet slovo, termíny, dokáže se chovat racionálně. V mojí branži je zvykem, že co se dohodne, to platí. Hlavní roli hrají smlouvy, termíny, ale u filmu neplatí nic. A já vím, že Milan je spolehlivý. Důvěřuji mu.

Čím vás oslovil scénář filmu Láska je láska?

No pozor, když jsem dostal synopsi, moc nadšený jsem z toho nebyl. Ale Milan trval na tom, abych si přečetl scénář, což já strašně nerad. Některé scénáře jsou napsány fakt hrozně, nedá se to číst. Ale chtěl jsem Milanovi vyhovět a začal jsem tedy doma číst. A najednou přijde manželka a ptá se mě, čemu se pořád tak směju… A já se přistihl, že se mi děj přímo odvíjí před očima, živě jsem viděl ty postavy, situace. Fakt je to napsáno velmi vtipně, svižně, Martin Horský je velmi nadějný mladý scénárista, takže jsem ještě ani nedočetl a už jsem volal Milanovi, že do toho s ním jdu!

Kolikátý je to váš film, který produkujete?

Když to rychle spočítám – tak tři zmiňované filmy Martina Kotíka, pak Pravidla lži, Panic je nanic, hraný dokument o Janu Saudkovi, Prachy dělaj člověka podle scénáře Radka Johna a Veni, vidi, vici, filmová pohádka Dešťová víla. Takže je to desátý film a dva jiné mám ještě rozdělané. Ve většině jsem figuroval jako koproducent.

Předem nikdy nevíte, jak se film bude líbit divákům, je to riziko. Nebojíte se neúspěchu?

Pokud je film dobře připravený, tak by to zase tak velké riziko nemělo být. Ale pozor, já mám rád, když jsou filmy „jiný“. Mně určité riziko nevadí. Protože se přece musí zkusit jít jiným směrem, jinak se tu bude točit pořád to samé. Třeba dokument o Janu Saudkovi byl výjimečný tím, že on hrál sám sebe, bylo to jinak udělané a my jsme za něj dostali na festivalech několik cen.

Takže vám na návštěvnosti nezáleží?

Samozřejmě je fajn, když mě práce pro film baví, a ještě navíc na něj přijdou i lidi do kina. Což se v tomhle případě Láska je láska určitě povede!

Producent a IT specialista Kamil Kožíšek (*1974)

• Majitel firmy na tvorbu internetových portálů

• Filmový producent a koproducent

• S manželkou a dvěma dětmi žije v Praze

• Když nepracuje a neshání peníze na filmy, rád jezdí na windsurfingu a potápí se, V zimě jezdí na snowboardu.

V roli spoluproducenta nebo producenta se podílel na filmech:

Pánská jízda (2004)

režie Martin Kotík

Panic je nanic (2005)

režie Ivo Macharáček

Všechno nejlepší (2006)

režie Martin Kotík

Pravidla lži (2006)

režie: Robert Sedláček

Prachy dělaj člověka (2006)

režie:Jan Kulhavý, Jiří Chlumský

Jan Saudek – V pekle svých vášní, ráj v nedohlednu (2007)

režie: Adolf Zika

Film promítán na několika mezinárodních festivalech a velmi vysoce oceněn:

EUROfEST festival v Montreálu – laureát hlavní ceny THE GLASS EYE AWARD (Nejlepší dokumentární film)

Seoul IFF – Documentary Image Selection

Krakow Film Festival – Documentary Selection

Rhode Island IFF – Competition

European Film Festival London UK – Selection

Moving Image Film Festival Toronto CANADA – Documentary Competition

Starz Denver Film Festival USA – Documentary Selection

Goteborg International Film Festival – Documentary Selection

Vy nám taky, šéfe (2008), režie Martin Kotík

Veni, vidi, vici (2009), Režie:Pavel Göbl

Dešťová víla (2010), režie: Milan Cieslar

Láska je láska (2012), režie: Milan Cieslar , film právě vzniká…

Herci v hlavních rolích:

Maruška Kalátová Aneta Krejčíková

Marek Maciej Cimorek

Vlastimil Kalát Petr Nárožný

Libuška Nová Eliška Balzerová

Zdena Fuksová Simona Stašová

Karel Fuks Ondřej Vetchý

Honza Fuks Petr Vančura

Jehlička Rudolf Hrušínský

Pítrs Nový Jakub Tomeš

Marta Jenovéfa Boková

Franta Tomáš Vaněk

Standa Martin Horský

Radek Frolík Jaromír Nosek

Milena Bára Poláková

Aranka Anna Císařovská

                                                Heduš Luna De Lopez

dále hráli:

Zdeněk Vencl, Roman Štabrňák, Karel Vlček, Karel Haidelmayer,

Nora Najimová, Gabriela Pejchalová, Otta Tesař, Maria Sadoyan,

Lina Wagnerová, Barbora Lazarczyková, Michal Kern, Václav Jílek,

Petr Macháček, Jakub Šlégr, Martina Randová, Jolana Běhounková,

Jarmila Vychodilová, Zdeněk Okleštěk, David Strangi, Milan Duchek,

 Lilian Fišerová, Barbora Dipold, Anna Schmidtmajerová,

 Markéta Burešová, Zbyněk Krupa, Ondřej Kožíšek, 

Kateřina Pindejová, Kotmelová Perla,

Aneta Krejčíková (* 1991)

• Studuje pražskou konzervatoř, obor hudebně-dramatický

• Zahrála si v televizním filmu Zastřený hlas nebo ve filmové pohádce Dešťová víla

• Účinkuje také v seriálu Ulice (TV NOVA)

Úvodní rozhovor s Anetou Krejčíkovou:
 

Budete hrát vnučku pana Nárožného. Máte z něj trému?

Snažím se ji nemít. Samozřejmě cítím velkou odpovědnost, ale nechci se svazovat trémou, která by mi bránila dobře hrát. Už jsme se s panem Nárožným i dalšími kolegy potkali na kostýmové zkoušce, a bylo to příjemné setkání. Určitě i ostatní kolegové chápou, že moje role nebude snadná, a tak mi pomohou.

Na co se nejvíc těšíte a z čeho máte největší obavy?

Na všechno a ze všeho .

Na jakou svou roli vzpomínáte nejraději?

Rozhodně na spolupráci s Viktorem Polesným, který točil pro televizi inscenaci Zastřený hlas. To je pro mě vyloženě srdeční záležitost, stejně jako film Poupata, který má jít na podzim do kin. Natočil ho Zdeněk Jiráský, který se předtím věnoval jen dokumentům.

Velký rozhovor s Anetou Krejčíkovou

Aneto, jaké jsou první pocity z natáčení?

Ani se neptejte. Já jsem hodně sebekritický člověk a nezažila jsem, že bych někdy byla spokojená se svým výkonem. Možná je to dobře, protože kam bych se pak mohla posunout?

To bych s herectvím mohla rovnou skončit. Ale jinak mě tahle práce strašně moc baví - ve štábu se sešla úžasná parta lidí, pan režisér je na mě hodný, co víc si přát?

Čím vás oslovil scénář?

V tomhle příběhu je tolik vtipných situací, že jsem při čtení scénáře moc nasmála. A moje role je nádherná, úžasná, vnímám to jako velké štěstí, že nejsem v žádné škatulce, že mám příležitost zahrát si různé charaktery.

Jak se vám hraje s Maciejem?

Je to moc hezký kluk, ale to mě vlastně jako Marušku nezajímá, protože nevidím. Myslím, že se Maciej typově pro tu roli hodí, je šikovný, bezprostřední, jednoduše nemůžu si stěžovat.

Jaké to je vyzkoušet si pocity nevidomých?

Tak je jasné, že mají všechno složitější, ale zároveň mají spoustu chytrých vychytávek. Třeba v kuchyni! Ve scénáři je scéna, kdy Maruška smaží palačinky. Po poradě s nevidomými jsme zjistili, že k tomu je potřeba použít dvě pánvičky, protože jinak tu palačinku jako nevidomý neobrátíte. Všichni nevidomí lidé, kteří jsem díky natáčení poznala, jsou úžasně pozitivní, vtipní lidé, rozhodně se nelitují, protože co by pak z toho života měli?!

Ve filmu hrajete na klavír, zvládáte to sama?

Na konzervatoři jsem na klavír musela hrát tři roky, ale vždycky jsem z tohoto předmětu měla dost špatné známky. Nemám vůli u klavíru sedět a cvičit, tudíž nemám ani talent. Kdybych měla a bavilo mě to, měla bych nějaké výsledky. Naštěstí ve filmu mám šikovnou dublerku Haničku, která krásně hraje za mě.

Film je o lásce, co pro vás znamená?

Láska je v mém životě hrozně důležitá! A myslím, že jsem člověk, který v sobě má neskutečné množství lásky! I když zrovna teď zamilovaná nejsem!

Jaké typy mužů se vám líbí?

Nemám to takhle rozdělené, hlavně ten muž musí mít charisma a musí být společenský. A hrozně mě vždycky dostane, když mi muž hezky vysvětlí něco, čemu nerozumím. Mám ráda chytré muže! Taky se mi líbí, když můžu ovlivnit, že si muž z lásky ke mně uvědomí třeba své nešvary a polepší se. A to platí i pro mě. Vždycky se ti dva od sebe navzájem poučí.

Jak vnímáte starší herecké kolegy? Dostáváte od nich moudré rady?

Občas ano, mám před nimi samozřejmě respekt. Jsem takový tichý pozorovatel, hrozně mě baví sledovat jejich profesionální přístup. A tím, že se my mladí setkáváme s těmi zkušenými, se to učíme také…

Máte nějaké herecké idoly?

Strašně moc, například mám ráda Johna Malkoviche, Cate Blanchet, z našich Ivu Janžurovou…

Je nějaká role, po které toužíte?

Chtěla bych si toho zahrát co nejvíc, prostě všechno, aby to bylo rozmanitý, abych mohla ukázat, co ve mně je!

Jak relaxujete po natáčení?

Začala jsem cvičit a strašně mě to chytlo. Chodím do posilovny, plavat nebo si jen tak doma pustím muziku a tancuju. Úplně vypnu, vypustím všechny starosti! Ale také si odpočinu mezi lidmi, ráda vyrazím do společnosti.

Co vás čeká po projektu Láska je láska?

Uvidíme, co přijde. Jsem členka divadelního souboru Julie Jurištové, se kterou budeme dělat další pohádku, pro mě už je to třetí, ve které budu u nich hrát. Vnímám to jako úžasnou zkušenost, podívám se do spousty českých divadel. A pak se moc těším, až budu hrát divadlo se svými spolužáky. V říjnu bych chtěla na týden odletět do New Yorku – to město mě moc láká, chtěla bych si ho projít, užít si nákupy, potrénovat angličtinu. Doufám, že mi to vyjde!

Co na vaši hereckou kariéru říkají rodiče?

Jsem první herečka v naší rodině a rodiče mi fandí a podporují mě, stejně tak jako moji o tři roky mladší sestru, která tancuje. Je mimochodem vicemistryně v latinsko-amerických tancích, je strašně šikovná.

Maciej Cymorek (1993)

• Polák, mluví polsky i česky

• Student polského gymnázia v Těšíně

• Hraje v činohře polského divadla i v loutkovém divadle

• Roli Marka získal díky castingu

• 
  Dvě otázky na úvod:
   

Macieji, jak se připravujete na natáčení?

Strašně se těším, beru to jako novou životní zkušenost a příležitost naučit se něco nového.

Na co se nejvíc těšíte?

Na všechno! Třeba na setkání se zajímavými lidmi anebo na to, až budu řídit trabant. Řidičák sice už dva měsíce mám, ale ještě jsem to nezkoušel.

Rozhovor s Maciejem Cymorkem:

Matěji, čím vás nejvíc zaujal scénář filmu? Zaujala vás vaše postava hned od začátku?

Scénář jsem si přečetl až po castingu. Tam mi jen řekli, o čem film zhruba bude a jaká by byla moje role. Cestou domů ve vlaku jsem měl před sebou scénář a sešit z matematiky, protože mě čekala docela důležitá písemka. Nakonec jsem se tak začetl do scénáře, že jsem matiku už nestihl. Nejdřív mi to přišlo jako docela vážné téma, zvláště té mojí postavě se lidé asi moc smát nebudou. Ale celkově je to moc milý, vlastně i vtipný příběh.

No a co ta písemka?

Měl jsem štěstí, paní učitelka na písemku zapomněla J.

Jak se vám spolupracuje s profesionálními herci?

Zatím jsem se na place potkal jen s Anetou Krejčíkovou, filmovou Maruškou. A s ní se mi hraje výborně. Teprve se postupně poznáváme. Ještě jsme si toho nestihli tolik říct.

V polském Těšíně hrajete divadlo, teď filmujete. Podporují vás rodiče?

No je pravda, že jsme spíš sportovně založená rodina. Nikdo od nás se herectví nevěnoval, já jsem první! Mám ještě dva bratry, kteří se věnují sportu. A pozor - já kdysi dělal krasobruslení, jenže pak jsem si musel vybrat. Dohromady s divadlem to nešlo. Dlouho jsem váhal, ale nakonec zvítězilo divadlo. A naši jsou výborní, nikdy mě nezrazovali. Určitě mi fandí!

Film je o lásce - co pro vás znamená láska?

Tak to asi nebudu schopen nějak definovat, to je velmi individuální. Mám holku, chodíme spolu už přes rok, jsme oba zamilovaní… Vím, že mi věří a ve všem fandí a já jí také.

Jaké máte plány do budoucna?

Asi po maturitě zkusím hereckou školu v Polsku, v Krakově nebo ve Varšavě.

Na českou školu byste nešel?

Určitě to zkusím, když se nedostanu do Polska, tak půjdu tady, ale raději bych chtěl to Polsko.

Jsem Polák, polština je pro mě přirozenější. To je hlavní důvod.

Jak sám sebe vidíte za deset let?

Hm, to mi bude už 28 let! Tak určitě bych rád dělal něco, co mě baví a co mi přináší radost. Hlavně se nechci nudit, což doufám, že u herectví nebudu. A to další se uvidí…

Petr Nárožný (* 1938)

• Vystudovaný inženýr a architekt

• Působil jako bavič, moderátor, dabér a v poslední době se věnuje převážně herectví

• V 70. letech hrál v divadlech Semafor a vystupoval v televizi spolu s kolegy Luďkem Sobotou a Miloslavem Šimkem

• Dnes hraje v Činoherním klubu v Praze

• Jeho hlas je nerozlučně spjatý s večerníčkem Mach a Šebestová

• S manželkou žije v Praze, má dospělého syna

• Účinkoval v řadě televizních inscenací, pohádkách a seriálech

• Hrál např. ve filmech:

Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974)

Páni kluci (1975)

Marečku, podejte mi pero (1976)

Což takhle dát si špenát (1977)

Jen ho nechte, ať se bojí! (1978)

Peklo s princeznou (2009)

Eliška Balzerová (*1949)

Svoji hereckou kariéru začínala v Českých Budějovicích v Jihočeském divadle

Působila také v Divadle na Vinohradech, dnes je její jméno nejvíc spjato s Divadlem Na Fidlovačce, které se svým hereckým kolegou Tomášem Töpferem pomohla v polovině 90. let „vzkřísit“, rekonstruovat a obnovit v něm divadelní scénu

S manželem, producentem Janem Balzerem žijí v Praze. Mají dceru Adélu a syna Jana.

• Do povědomí diváků se dostala coby doktorka Čeňková v seriálu Nemocnice na kraji města

• Za svoji kariéru natočila řadu filmů a televizních inscenací

• Účinkovala i v epizodě Soukromé pasti (TV NOVA)

• Vloni zazářila v komedii Ženy v pokušení, letos v 3D muzikálu V peřině

Simona Stašová (* 1955)

Uznávaná a režiséry vyhledávaná herečka září na divadelních jevištích (Divadlo ABC, Rokoko, V Řeznické a další), v televizi i filmu

Sama o sobě říká, že nejpřednější místo v jejím životě mají její dva synové, již dospělý Marek a dospívající Vojtěch

Nedá dopustit na svou maminku Jiřinu Bohdalovou, miluje Itálii a italštinu

Hraje v představení Veselé paničky windsorské v rámci Letních shakespearovských slavností

Hrála např. ve filmech:

• Pelíšky (1999)

• Román pro ženy (2004)

• Štěstí (2005)

• Zrozen bez porodu (2009)

• Letos dotočila komedii Muži v naději (2011)

Rozhovor o filmu se Simonou Stašovou

Čím vás oslovil scénář, co se vám nejvíc líbilo?

Velmi pečlivě a s velkou rozvahou přijímám jak divadelní, tak filmovou a televizní práci. Na začátku léta mi zavolal režisér Milan Cieslar, jestli bych si nepřečetla scénář, ve kterém mě vidí a že mi druhý den zavolá. Přiznám se, že už jsem měla na léto práce dost, dokonce i filmové, a tak pouze z kamarádství a z úcty k panu režisérovi jsem si scénář “Láska je láska“ přečetla. Po přečtení jsem to byla já, která pozdě večer zvedla telefon a řekla: „Milane, to beru!“ Možná jsem ho vzbudila, ale možná i trochu potěšila.

Je pro Vás důležitější scénář, nebo osoba pana režiséra?

Pokud se s režisérem znám, má to samozřejmě veliké výhody, protože už vím a dovedu si lépe představit, jaké nároky na mě budou naloženy a jakou tvůrčí invenci vloží do práce režisér. A s tím vědomím pak scénář i čtu. Ale stejně nakonec na scénáři záleží nejvíc. Jestli se v tom já sama nevidím, jestli uvnitř necítím, že je to role pro mě, pak se v tichosti raději omluvím a přenechám práci někomu jinému.

Máte se svou postavou Zdeny něco společného?

„Láska je láska“ je kouzelná komedie o různých variantách lásky, které nám život přináší a nabízí. Pocity Zdeny - chtít víc, než mi může život splnit - jsem u sebe taky našla. Dneska už jsem víc nad věcí než Zdena, dneska už bych řešila některý věci jinak, ale určitou impulzivnost, zmatenost, chtít hlavou prorazit zeď a pocity, že se o ní pokoušejí mrákoty, když není po jejím, tak to vše v sobě nacházím. Ne v tak zhuštěné formě, ale nacházím. Rozdíl mezi námi je v tom, že já se hroutím z úplně jiných věcí než Zdena.

Hrajete ráznou, ambiciózní ženu, která se musí vyrovnat se synovou homosexualitou. Napadlo vás, jak byste se asi zachovala ve skutečnosti?

Nejméně polovina mých nejlepších kamarádů je homosexuálů nebo lesbiček a věříte, že na charakteru to ani nepřidá, ani neubere? Velmi jim důvěřuju a mám je moc ráda. Vůbec nevnímám lidi podle toho, koho milují, nebo koho mají večer pod peřinou. Moje nejoblíbenější divadelní hry Drobečky z perníku a Římské noci se velmi dotýkají této tématiky, a dokonce i s nádhernou, humornou nadsázkou. A jediné, kdy mi je těchto vždycky líto, je vědomí, že nebudou mít děti. A jako matka, která lituje, že neměla víc dětí, protože mít děti je můj koníček, to můžu zase jen potvrdit.

Snesla byste vedle sebe uťáplého muže, jakého hraje Ondřej Vetchý?

Ale jo! On zas tak uťáplý není, podívejte se na Ondru! Je to chlapák. Akorát Zdena to nějak nevidí, takže je to spíš její problém, než jejího muže Karla. Náš první společný natáčecí den se velmi povedl: Ondra ode mě dostane facku, a to pořádnou! A to víte, před kamerou já nic nešulím! Ale potvrzuji zase, Ondra je chlapák, nechal se zfackovat několikrát. Akorát když řekl Milan Cieslar: „Ano, ta se povedla, to byla ona!“ , byl přece jenom rád.

Na jakou scénu se nejvíc těšíte?

Je jich tam hodně pěkných, na které se těším. Vtipných. Scénárista Martin Horský je šikovný. Mám tam i scénu v plavkách, tak už každý den cvičím o deset minut víc, abych si jak se říká lidově „neutrhla kšandu“.

Film je o lásce v každém věku – co pro vás dnes po všech zkušenostech znamená láska?

Všechno. Bez lásky a zdraví nejde nic. To ostatní je luxus, který je příjemný, ale nezahřeje. Co bychom byli bez lásky? Vlastně bychom nebyli.

Jak se vám spolupracuje s mladšími kolegy? Jak vnímáte mladou hereckou generaci?

Jak stárnu, tak mi ta mladá herecká generace uniká, myslím ta nejmladší, a jsem ráda, že na place je poznávám. Je nutné brát je jako rovnocenné partnery a dát jim pocit, že nemusí mít trému, případně jim dodat sebevědomí, aby i díky vám vyrostli. Však si sama moc dobře vzpomínám, když já jsem začínala, jak dlouho mi trvalo, než se mi přestala klepat kolena. A jak jsem milovala starší kolegy, kteří mi v tu chvíli pomohli. Někteří mladí jsou ale opravdu na první šup talenti. To se pozná hned, možná už i podle pohledu do očí a stisku ruky.

Natočila jste Muži v naději, teď točíte Láska je láska a další film Tady hlídám já… Do toho hrajete pozdě do noci Veselé paničky Windsorské na Hradě. Dá se to vůbec všechno zvládnout s úsměvem a zdravými nervy? A nepletou se Vám role?

Mám to krásně poskládané, baví mě to. Každá ta figura je úplně z jiného těsta, jiný šmak, jiné vzezření, jiný náboj, jiný charakter. V každé roli na sebe něco jiného prozradím. Vždycky až když jednu práci dokončím, mám pauzu a jdu na druhou, takže mám v duši klid, a to je to podstatné, co k práci potřebuju. Pouze každý večer si jdu zablbnout na Hrad s Bolkem Polívkou a řekněte sami, nebrali byste to taky? Já jo, a tak si ten přítomný čas, přítomný život letošních prázdnin užívám.

Ondřej Vetchý (*1962)

Uznávaný herec, který nerad mluví o svém soukromí a nemá rád média

Od r. 1984 je členem Činoherního klubu v Praze, kde ztvárnil nespočet rolí

Hrál např. ve filmech

• Dům pro dva (1987) (za svůj výkon získal Evropskou filmovou cenu Félix)

• Černí baroni (1992)

• Báječná léta pod psa (1997)

• Tmavomodrý svět (2001)

• Duše jako kaviár (2004)

• Nevinnost (2011)

Tvůrci filmu:

Kamera: Marek Jícha (*1959)

• Po studiích na FAMU v roce 2006 získal titul docent

• Založil filmovou společnost Lampa film Praha

• Je řádným členem Asociace českých kameramanů
  Věnuje se také psaní scénářů a režii

• Působí jako pedagog na FAMU

• Jako kameraman se podílel na řadě snímků, např.

Žiletky (1993)

Kamenný most (1996)

Pramen života (2000)

Cesta z města (2000)

Skřítek (2005)

Gympl /2007)

Sněžná noc (2009)

Hlava ruce srdce (2010)

Střih: Alois Fišárek (*1943)

Stříhal nebo spolupracoval s významnými režiséry na více než šedesáti českých filmech, dokumentů i televizních pořadech, např.:

• Hra o jablko (1976)

• Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983)

• Obecná škola (1991)

• Báječná léta pod psa (1997)

• Kousek nebe (2005)

• Vratné lahve (2007)

• Znamení koně (2011)

Je držitelem ceny Český lev za filmy Kolja (1996), Akumulátor (1993), Tmavomodrý svět (2001), Kanárek (1999) a Kuky se vrací (2010)

Působí také jako pedagog na písecké filmové škole

Oficiální trailer Muži v naději

Všechny (a zejména producenty) potěšil jeho loňský snímek Ženy v pokušení, který vyprávěl příběh o generaci tří žen. Místy poněkud vulgárnější humor, ale velice vtipný scénář, bez větších děr, diváky pobavil. Filmu vévodila zejména Eliška Balzerová v roli „babičky“ Vilmy. Nejenergetičtější žena v celém filmu. Kritiky na film byly vesměs vyrovnané. Filmu se především vyčítalo prostředí, do jakého je film zasazen. Že hlavní postavy nemusí řešit žádné „reálné“ problémy. Kritici mají občas hodně zvláštní úsudky..
Statistika mluví jasně. Ženy v pokušení byl divácky nejúspěšnější snímek roku 2010. Do zapařených kinosálů vylákal 1 232 299 diváků a vydělal 123 812 944 Kč.

Muži v naději zatím podle synopse vypadají, že se ponesou ve stejném duchu jako Ženy. Akorát tu půjdu o muže. V hlavní roli trochu nesmělého podpantofláka uvidíme Jiřího Macháčka, v roli šmrncovního postaršího bonvivána se předvede Bolek Polívka. A hlavní ženskou roli (ano tu pohlednou prsatici z teaseru) si zahrála Eva Kerekésová. V další ženské roli pak uvidíme skvělou Simonu Stašovou (Pelíšky, Štěstí) a v roli otravné manželky Jiřího Macháčka se představí Petra Hřebíčková (Jaruška v Menzelové Obsluhoval jsem anglického krále).

Podobnost filmů Ženy v pokušení a Muži v naději je i v hudbě. V teaseru i traileru hraje hudba z Žen v pokušení, kterou složil Jan P. Muchow (Grandhotel, Jedna ruka netleská).

Obsah, děj

Může být nevěra základem šťastného manželství?

Šarmantní bonviván Rudolf je o tom přesvědčen: "Ženská má mít pocit, že o chlapa musí bojovat, musí se snažit, aby si ho udržela. A hlavně, ženská se nesmí nudit …!!!"
Rudolf s úspěchem uplatňuje svou divokou teorii v každodenní praxi a to s neutuchajícím elánem, který je u čerstvého šedesátníka záviděníhodný. O to víc pak nechápe naivitu svého nesnesitelně korektního zetě Ondřeje, který pro samé svědomité plnění povinností nevnímá, jak nebezpečně se jeho žena Alice začíná nudit. Milující tatínek a kamarádský tchán Rudolf proto nabídne Ondřejovi několik prověřených rad, jak vnést do skomírajícího manželství potřebný vzruch. Koneckonců jde o rodinné štěstí jeho jediné dcery…

Z nudného slušňáka Ondřeje se pak díky románku s krásnou Šarlotou skutečně stává sebevědomý pán tvorstva, obletovaný milenkou a obdivovaný vlastní manželkou. Situace je to sice krásná, ale dlouhodobě neudržitelná. Už proto, že skutečnými pány tvorstva jsou pochopitelně ženy.

Ondřeje čeká smršť komediálních situací, kterým čelí s odzbrojující kombinací typicky mužských vlastností - hravou vynalézavostí a nezničitelnou nadějí, že všechno dobře dopadne.

"Zjednodušeně řečeno, "Muži v naději" pojednávají o nevěře a jejím blahodárném vlivu na manželství a veškeré ostatní milostné vztahy," charakterizuje příběh scenárista a režisér Jiří Vejdělek.

Video začíná, pokračuje a končí tím, že si na Olgu myslí jakýsi úchyl, který hraně pomrkává nad její stylizovanou „svůdnickou" fotkou. Nechutnost klipu spočívá v tom, že ani jeden z aktérů neoplývá věrohodností, což je u takových vizuálních tisíckrát omletých klišé vždy alespoň trochu potřeba.

  Módní kanál Fashion TV SEE končí

Módní kanál Fashion TV mění majitele

Módní a lifestylová televize Fashion TV z finančních důvodů mění svého majitele. Novým  provozovatelem programu by se měla stát stejnojmenná akciová společnost Fashion TV. Rozhodně to nebude mít jednoduché, protože v současné době lze přijímat v digitálním paketu nekódovaně již 4 módní kanály! Po Fashion TV to jsou Fashionone, World Fashion a italský módní kanál TV MODA, který je rozhodně svoji kvalitou překonává. více

O Z N Á M E N Í

Tato stránka slouží k testování technologie video záznamů a on-line přenosů s cílem, dosáhnout vyššího stupně rozlišení na větším formátu.  Své dojmy a názory posílejte na dopisy@fashionTV.cz

VIDEO  TEST 15 x 19 cm  -    SHARE THIS VIDEO 15 x 19 cm